„Léčba“ příznaků nachlazení používaná v minulosti Již od starověku se snažíme ulevit si od příznaků nachlazení. Zde uvádíme některé postupy, jež byly prastarými civilizacemi považovány za „léčbu“:
•V roce 400 př. n. l. si Hippokrates povšiml, že k léčbě nachlazení se často používalo pouštění žilou.
•V prvním století našeho letopočtu římský filozof Plinius doporučoval, aby nachlazení lidé „políbili myš na chlupatý čenich".2
Odhalení příčiny
Po staletí nikdo nevěděl, čím jsou příznaky nachlazení způsobovány. Léčitelé se domnívali, že nachlazení způsobuje jed nebo „hlenovitá tekutina“. Cestovatelé a objevitelé moří byli prvními, kdo zjistili, že příčinou jsou viry a jejich šíření. Během svých cest si všimli, že u lidí žijících v izolovaných komunitách se nachlazení nevyskytovalo, dokud nepřišli do kontaktu s vnějším světem. Až v 19. století vědci začali viry chřipky a nachlazení důkladněji zkoumat.2
Vývoj léků pro úlevu od příznaků nachlazení
Na počátku 20. století začali vědci postupně odhalovat tajemství virů a bakterií, chápat význam očkování a vyvíjet léky na příznaky nachlazení.
Proč neexistuje vakcína?
Proč stále neexistuje vakcína proti nachlazení, když je k dispozici tolik výzkumů? Odpověď spočívá ve skutečnosti, že množství virových kmenů, které mohou vyvolat příznaky nachlazení, je velké. Existuje totiž více než 200 různých virů, které jsou schopné se množit v dýchacích cestách a vyvolávat příznaky nachlazení. Samotný rhinovirus, o němž výzkumníci předpokládají, že je zodpovědný za 40 % všech případů běžné rýmy, má přibližně sto různých kmenů. Mezi další respirační viry, které tyto příznaky způsobují, patři koronaviry (zodpovědné za 10 % případů), respirační syncytiální viry (10 % až 15 %), adenoviry, viry parainfluenzy a enteroviry.7
V současné době tedy neexistuje žádná univerzální vakcína, která by cílila na všechny tyto viry. Neustálý vývoj přírody, přenos infekcí ze zvířat na lidi (např. ptačí chřipka), bude i do budoucna přinášet vědcům nové a nové výzvy.
Ačkoli běžná rýma obvykle nepředstavuje ohrožení života, její celosvětová všudypřítomnost a obtěžující příznaky zdůrazňují potřebu dalších výzkumů a zvyšují význam aktuálně dostupné léčby.
Uvedené informace nenahrazují konzultaci s lékařem.
1. Běžná rýma, Národní institut alergií a infekčních nemocí, Národní institut zdraví, údaje získány 21. května 2009. http://www3.niaid.nih.gov/topics/commoncold
2. Gwaltnery, J.M. Lékařské recenze - rinoviry, Yaleský žurnál biologie a lékařství. 48,17-45, 1975.
3. Bennett, J.S., Chung, K.T. Alexander Fleming a objev penicilinu, Pokroky v oboru aplikované mikrobiologie Academic Press: 168-172, 2001.
4. Tyrrell, D., Fielder, M. Války s rýmou - boj proti běžné rýmě, Oxford University Press, 2002.
5. Kuszewski, K., Brydak, L. Epidemiologie a historie chřipky, Biomedicína a farmakoterapie, 54:188-95, 2000.
6. Palmenberg, A.C., Spiro, D., Kuzmickas, R., Wang, S., Djikeng, A., Rathe, J.A., Fraser-liggett, C.M., Liggett, S.B. Sekvenční zpracování a analýza všech známých lidských genomů rinovirů odhalují strukturu a vývoj, časopis Science, 324(5923):55-9, 3. dubna 2009.
7. Treanor, J., Hayden, F. Infekční choroby plic - virové infekce, Učebnice respirační medicíny, 3. vydání, společnost W.B. Saunders, Filadelfie, 1:932, 1988.